Buddha Šákjamuni se v roce 563 př.n.l. narodil v Lumbiní v Nepálu jako princ Siddhártha a dožil se 80 let. Jako mladý muž opustil pohodlí královského života, aby našel lék na utrpení lidské existence.  Poté, co velice rychle zdokonalil meditační praxe nejvýznamnějších mistrů své doby, Siddhárta si uvědomil, že osvícení nelze dosáhnout extrémními metodami askeze nebo pouhého soustředění. Zdokonalil tedy praxi střední cesty tím, že jemně zkoumal podstatu vlastní mysli a dosáhl buddhovství, stavu osvícení.

Během následujících 50 let, až do své smrti, předával Buddha Šákjamuni mnoho různých učení tak, aby pomohl bytostem na různých úrovních. Přestože Buddha svá učení předával pouze ústně, jeho žáci jeho učení a instrukce sepsali a dále předávali v původní formě. Všechny tyto texty jsou zahrnuty v tom, co je známé jako sútrajána a tantrajána.

Mnoho velkých buddhistických učitelů poté vytvořilo řadu pojednání, která vysvětlují význam Buddhových učení. Důraz přitom v prvé řadě zůstává na autentické a přesné transmisi učení. Během staletí vzniklo několik různých linií transmise, z nichž každá má své specifické charakteristiky.

Buddhismus v Tibetu obsáhl všechna učení, která vznikla v Indii. Díky zásluhám indických mistrů a tibetských překladatelů byl do tibetštiny přeložen celý soubor učení Buddhy. Tímto způsobem tibetský buddhismus vzkvétal jako státní náboženství až do poloviny 20. století, kdy Tibet obsadila Čína.

© Buddhistická centra BODHI PATH